fossil-alma-edrio

Edrioasteroidea (Thecoidea) Billings, 1858 † - terčovci

(řec. edraios-stabilní, aster- hvězda) - výskyt spodní kambrium - spodní karbon

Zpět na stránku Crinozoa/Crinoidea zde

Edrioasteroidi česky také někdy nazývání jako terčovci (lat. Edrioasteroidea) jsou pětičetně souměrní ostnokožci s terčovitou tékou, jejichž kostra je složena z četných navzájem pohyblivých destiček mnohoúhelníkovitého tvaru. Jsou složeny z drobných destiček, které se často taškovitě překrývají. Destičky svrchní strany téky jsou charkateristické zoubkovaným okrajem, destičky spodní strany téky jsou hladké. Ústní otvor je na svrchní (břišní) straně téky, od něj se rozbíhá pět přímých nebo srpovitě zahnutých ambulakrálních rýh. Nemají ramena. Řitní otvor, krytý obvykle nízkým jehlanem z trojúhelníkovitých destiček, je uložen mimostředně. Vyskytují se od spodního kambria a zcela mizí v období spodního karbonu.
V relativně nedávné době se ukázalo, že geologická historie edrioasteroidů (terčovců) sahá pravděpodobně ještě mnohem déle, až do moří předkambrických. Jejich drobné, jen 4-6 mm velké téky byly nalezeny v ediakarských usazeninách mladšího proterozoika jižní Austrálie. Tento unikátní nález byl popsán v roce 1987 jako Arkarua adami Gehling 1987 †.

Arkarua adami Gehling 1987 †.

Edrioasteroidi žili většinou v mělkých vodách, kde přisedali nebo se přitmelovali na pevné, písčité nebo vápnité dno. Velmi často se usazovali i na schránky jiných živočichů ať již přisedlých (např. ramenonožci, konulárie, mlži, hyolity, hlavonožce aj.) nebo volně plovoucích. Speciálně ostnití odontopleuridní trilobiti rodu Selenopeltis byli častými hostiteli edrioasteroidů. Volně plovoucí nebo vznášející se nedobrovolní hostitelé přiváděli své hosty k novým zdrojům potravy a jak se zdá, přítomnost těchto ostnokožců jim příliš nevadila. Jednalo se o ostnokožce rodu Hemicystites nebo Argodiscus.
Pozoruhodné je, že zatím zástupci Edrioasteroidea nebyli nalezeni (nebo jen sporadicky) ani v siluru, ani v devonu Českého masivu, ačkoliv v jiných oblastech evropského i mimoevropského staršího paleozoika jsou v těchto útvarech poměrně hojní. Veškeré naše nálezy se u nás tak koncentrují jen na kambrium a ordovik.

Slavná fosílie trilobita druhu Selenopeltis buchi (Barrande, 1946) † z českého letenského souvrství, na němž jsou přisedlí terčovci popsaní původně jako rod Hemicystites Hall, 1852 †, ale Prokop je následně identifikoval jako Argodiscus hornyi gen. n. et sp. (Edrioasteroidea) z českého středního ordoviku. Tato fosílie je tak proslavená, že se jí začalo mezi odborníky neformálně a zároveň vtipně říkat autobus.
Časopis národní muzea v Praze, oddil přírodovědecký, 134: 30-34.

Na obrázku výše je nález podobné asociace, ale tentokrát jde o nález z ordovických vrstev Maroka. Jedná se o fragment trupu trilobita Selenopeltis sp. na němž jsou přichyceni terčovci druhu Streptaster nodosus. Každý z edrioasteroidů je připojen k jednotlivým pleurám trilobita tak, že se nepřekrývají, což naznačuje, že toto spojení bylo velmi pravděpodobně epibiotické - žijící na povrchu jiného organismu v jakési rovnováze, symbióze.
Sumrall, C. D., & Zamora, S. (2011)
Ordovician edrioasteroids from Morocco: faunal exchanges across the Rheic Ocean.
Journal of Systematic Palaeontology, 9(3):425-454

Rod: Agelacrinites Vanuxem, 1842 †
Typový druh: Agelacrinites bellulus Barrande, 1887 †

Druh, vyskytující se v zahořanském souvrství. Ze stejného souvrství známe ještě druh Agelacrinites latiusculus Barrande, 1887†. Dále se na našem území vyskytují ještě druhy Agelacrinites confertus Barrande, 1887† a Agelacrinites tener Barrande, 1887 † v letenském souvrství.

Agelacrinites sp. Vanuxem, 1842 †.

Agelacrinites bellulus Barrande, 1887.

Vlevo Agelacrinites confertus Háj u Zahořan letenské s., vpravo Agelacrinites latiusculus Zahořany zahořanské s.

Vlevo Agelacrinites simplex Zahořany zahořanské s., vpravo Agelacrinites tener Drabov letenské s.

Rod: Argodiscus Prokop, 1965 †
Typový druh: Argodiscus hornyi Prokop, 1965 †

Druh, vyskytující se v letenském souvrství. Z nálezů v šáreckém souvrství známe ještě druh Argodiscus rarus Plas & Prokop, 1979 †. To jej činí nejstarším terčovcem, kterého známe z našeho území.

Argodiscus rarus Plas & Prokop, 1979 †.

Rod: Hemicystites Hall, 1852 †
Typový druh: Hemicystites bohemicus (Barrande, 1887) †

Pro jílovitopísčitá a písčitá souvrství ordoviku jsou typické diskovité, asi 1 cm velké téky řazené do souborného rodu Hemicystites. V Barrandienu se zástupci tohoto rodu vyskytují poměrně vzácně v jemnozrnných křemencích letenského souvrství a v písčitých břidlicích souvrství zahořanského. Z mimočeského ordoviku jsou známi i z dalších zemí Evropy, Severní Ameriky, Austrálie a Afriky. Ještě vzácnějším druhem z letenského souvrství je Hemicystites velatus (Barrande, 1887) †.

Hemicystites sp.

Vlevo Hemicystites bohemicus lokalita Veselá - letenské s., uprostřed a vpravo Hemicystites velatus lokalita Drabov - letenské s.

Rod: Stromatocystites Pompeckj, 1896 †
Typový druh: Stromatocystites pentangularis Pompeckj, 1896 †

Vyskytuje se nepříliš hojně, spíše ale vzácně v jineckém a buchavském souvrství. Známe ještě druh Stromatocystites flexibilis Parsley et Prokop, 2004 †, jenž je vázaný svým výskytem výhradně na příbramsko-jineckou pánev. Terčovec rodu Stromatocystites je v některých textech zmiňován jako předchůdce hvězdic. Jeho nálezy jsou malým hvězdicím skutečně trochu podobné. Jde ale o zástupce Edrioasteroidea, tedy terčovce. Zástupci prvních hvězdic se objevují až ve spodním ordoviku. Není však dokázáno, ani vyloučeno, že neměly mezi kambrickými ostnokožci své předchůdce. Možná to byl právě tento rod terčovce.

Z jineckého souvrství byl ještě donedávna znám terčovec Lapillocystites fragilis Barrande, 1887. V nedávné době však bylo prokázáno, že se pod tímto názvem schovávali hůře zachovaní Stromatocystiti, takže Lapillocystites fragilis by měl dnes sloužit pouze jako starší synonymum platného druhu Stromatocystites pentangularis Pompeckj, 1896.

Stromatocystites pentagularis Šrámková (2009).

Stromatocystiti patřili do nedávna k nejstarším kambrickým edrioasteroideům. Jsou známi většinou z Evropy, ale byli nalezeni i na Novém Foundlandu.

Stromatocystites Pompeckj, 1896 †.

Zdroje/použitá literatura:

https://www.biolib.cz/cz/
https://muzeum.geology.cz/
https://www.wordnik.com/words/agelacrinites
Rudolf J. Prokop. Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989
Rudolf J. Prokop - Václav Petr. (Ostnokožci v českém ordoviku). Originally published in: Journal of the Czech Geological Society, 44 (1-2): 63-68. Praha 1999